Plasty a odpady

Plast. Dříve považován za revoluční vynález, a dnes, když je pro většinu lidí neodmyslitelnou součástí každodenního života, se ukazují i jeho stinné stránky. A ta stinná stránka je jeho šetrnost k životnímu prostředí. Protože určité, často používané druhy plastu se velmi těžko rozkládají v přírodě. Takové PET lahvi to zabere 500 let, igelitovému pytlíku to trvá 25 let. Plast se vyrábí z ropy. A to je další nevýhoda, protože ropa se získává velmi neekologickým způsobem. Těžení ropy, zejména na moři, je velmi nebezpečné zejména proto, že v případě úniku ropy dojde k zamoření oblasti obrovského rozsahu, což má za následek zničení životního prostředí v širokém okolí havárie. Obrovská ropná katastrofa se odehrála na ropné plošině Deepwater Horizon, kde v důsledku nedodržení bezpečnostních předpisů došlo k úniku 147 milionů litrů ropy. Naše neustálá žíznivost po ropě vede k mnoha podobným katastrofám, např. nehoda tankeru Amoco Cadiz. Seznam ropných katastrof naleznete zde.

Další špatná vlastnost plastů je jejich dobrá vlastnost. Zní to sice absurdně, ale je to tak. Plasty mají vysokou dobu rozkladu, což znamená, že dlouho vydrží. Někomu se to může zdát jako dobrá vlastnost, ovšem je to problém, zvlášť v přírodě. Plasty tak vydrží v přírodě velmi dlouho, což může způsobovat problémy, když třeba plast pozře zvíře, nebo když se do plastového odpadu zamotá, a ve snaze vyvléknout se zvíře uškrtí. Problémy způsobují z velké části také mikroplasty, což jsou velmi malé (100nm-5mm) částečky, na které se plast po určité době rozloží. Jsou velmi malé, takže je velká šance, že je živočich pozře. Jejich dopad na lidské zdraví ještě není známý, ale stále se zkoumá.

Plasty se samozřejmě recyklují. Velká část lidí hází plastový odpad do žlutého kontejneru. Ovšem fakt, který není úplně známý je to, že 40% recyklovaného opadu (ne jen plastů) se stejně hodí do spaloven, a spálí se. ČR zkrátka nemá kapacitu na recyklaci ohromného množství odpadu, který produkujeme. Část řešení je recyklovat, druhá, stejně důležitá část je se snažit naší produkci odpadu snížit. 

Každou minutu se do oceánu dostane tolik plastového odpadu, kolik by se vešlo do jednoho nákladního auta. Za rok to tak je 8 milionů tun plastového odpadu. Plast se na základě mořských proudů shlukuje do skvrn. Největší odpadková skvrna je Velká Tichomořská odpadková skvrna. Je více jak šestkrát větší, než Francie. Ovšem největší problém, co se týče plastu, nejsou PET lahve ani igelitové pytlíky. Dostáváme se zpět k již probíranému tématu, a to k nadměrnému rybolovu. Největší část mořského plastového odpadu tvoří rybářské náčiní, které má mnohem větší potenciál zabíjet živočichy než igelitový pytlík. Rybářských sítí, lan...toho všeho je v oceánu spousta. Živočichové se zachytí o tyto pro zabíjení předurčené odpadky a při snažení se vymotat se stále víc utahují...Omezení spotřeby ryb je tak důležité i z tohoto ohledu. Ovšem Země čelí i další odpadové hrozbě, která se plastů netýká.

Jaderný odpad. Jaderné elektrárny, které neprodukují žádné emise (jen vodní páru z chladících věží) totiž produkují něco mnohem horšího. Jaderný odpad, který produkujeme, totiž zatím neumíme efektivně zpracovat a ani dlouhodobě uložit...protože tento druh odpadu pořád produkujeme, je nutné vymýšlet čím dál tím větší skladiště tohoto odpadu, což je velmi náročné jak finančně, tak na údržbu. V roce 1948 byl v Rusku postaven jaderný komplex Majak, kde se vyrábělo plutonium pro jaderné zbraně pro Sovětský svaz. Chladící systém byl otevřený, což znamená, že kontaminovaná voda teče zpět do jezera, ze kterého vodu čerpali. A vzhledem k nedostatku místa pro odkládání jaderného odpadu (nejdřív ho skladovali v řece Ob), ho začali skladovat v nejbližším jezeru: jezeru Karačaj. Jezero ovšem po pár letech začalo vysychat, což vedlo k odhalení jaderného odpadu, který se při větru uvolnil a obrovský oblak jaderných sedimentů se přehnal přes široké okolí. Přes půl milionu lidí bylo ozářeno, z toho okolo 5000 na ozáření zemřelo. Skladování jaderného odpadu v jezeře trvalo až do Kyštymské katastrofy, která se odehrála roku 1957. Podzemní sklad tekutého jaderného odpadu má vysokou tendenci se ohřívat, a proto byli okolo nádrží postaveny chladící tanky. všem chladící systém jedné nádrže selhal, což vedlo k přehřátí a explozi. Jednalo se o 3. největší jadernou katastrofu v dějinách, horší byla jen katastrofa v elektrárně Fukušima a Černobyl. Kontaminováno bylo 20 000 kilometrů čtverečních, tato oblast se nazývá Východouralská radioaktivní stopa. Evakuováno bylo 22 vesnic, celkem 10 000 obyvatel.

Další "nehoda" nebyla až tak úplně nehoda. Rusko totiž mělo s ukládáním radioaktivního odpadu velký problém, a tak dávali vyhořelé palivové tyče z Ruských jaderných ponorek rovnou do moře. Místo, kde k tomuto docházelo, byla zátoka Andrejeva, přezdívaná "podmořská atomová skládka". Je v blízkosti tajné Ruské ponorkové základny, a tak byla veřejnosti nepřístupná a ani se o ní nevědělo. Ovšem jednou začali ochranné obaly rezavět, a jaderný odpad vytékal do moře...celkem vyteklo do moře 700 000 tun radioaktivní vody. Na projektu, který spočívá v odvezení radioaktivního odpadu do jaderného komplexu Majak na Uralu spolupracují i Evropské země, jako Norsko, které má hranice 64 km od zátoky Andrejeva.

Největší jaderná katastrofa v historii byla Černobylská jaderná katastrofa. Na druhém místě je katastrofa elektrárny Fukušima Dajči. Na třetím místě je výše zmíněná Kyštymská katastrofa.

ŘEŠENÍ

Řešení je zvlášť v tomto případě poměrně jednoduché. Neprodukujme odpad. Když si jdete koupit potravinu, můžete si jí koupit v bezobalovém obchodě. Když se chcete napít, nekupujte PET lahve, ale noste si s sebou skleněnou lahev. Do obchodů choďte s plátěnou taškou, nekupujte pokaždé igelitku. A Když máte volný čas, můžete v přírodě plasty sbírat. Tím, že omezíte spotřebu ryb, nejen pomůžete k ochraně mořského života, ale i snížíte počet odhozených rybářských náčiní...protože: čím méně lidí bude jíst ryby, tím méně bude rybářů a tím méně odpadu budou produkovat. Co se týče jaderného odpadu, ta to už je složitější...lidstvo ještě nemá dlouhodobé řešení, ale prozatím by se mělo dbát na bezpečnost skladišť jaderného odpadu, a rozhodně ho neházet do jezer a ostatních vodních ploch. Vše má své řešení. Jen je třeba se snažit být jeho součástí.