Mořští živočichové
Ochrana podmořských živočichů je stejně důležitá, jako ochrana živočichů suchozemských. Život v vznikl v moři, kdyby se tak nestalo, nikdy by lidstvo neexistovalo. Měli bychom si to uvědomit. Není rozumné ničit prostředí, ve kterém jsme vznikli. Oceány zabírají 71 % celkové plochy planety a v důsledku toho si možná lidi neuvědomují že není nekonečný, a že když do něj budeme házet smetí tak ho jednou teoreticky smetím zaplníme. Tím smetím nemyslím jenom plasty, kterých do oceánu každý rok vypustíme 8 milionů tun (více informací o plastech a odpadech), ale i splašky z chemiček, radioaktivní materiál ve formě ruského podmořského "smetiště" atomových ponorek, ale i ropy, která čas od času unikne z tankerů nebo rovnou z ropných plošin. Když už jsme u ropy, nejběžnější součástí lidského života kterou používáme k výrobě paliv, chemikálií, ale třeba i právě oněch zrádných plastů. Ropa se může těžit buďto na souši, nebo na vodě pomocí plovoucích platforem. V případě, že by došlo k úniku ropy, má posádka plošiny k dispozici různé bezpečnostní přístroje a systémy, které používá na základě manuálů a pravidel. Ovšem jak se ukázalo například u katastrofy ropné plošiny Deepwater Horizon, i bezpečnostní systémy můžou selhat. Tenkrát příčinou bylo nedodržení předpisů. Do oceánu se vylilo 147 milionů litrů ropy. Ropná skvrna pokryla plochu přesahující 10 000 km čtvereční. Byla to jedna z největších ekologických katastrof v historii USA.
Ale teď zpět k ochraně zvířat. Vysvětlili jsme si faktory, které životní prostředí podmořských živočich ničí, teď si budeme povídat o samotné ochraně podmořských živočichů. Když se řekne mořský živočich, asi si všichni nejdříve vybaví rybu. Rybí tuk obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin Omega 6 a vitamínu A a D. Právě kvůli tuku se třeba obrovští mořští savci, velryby, stali oblíbenou pochoutkou třeba v Japonsku. Velryby, mírumilovní, nikomu neškodící fascinující tvorové se lovili i třeba Ruskou, Islandskou a Norskou flotilou lodí. Lovili se nelítostným způsobem, harpunami. Na Faerských ostrovech loví velryby když se vracejí z jihu. Naženou je loděmi ke břehu kde je následně trhají ostrými háky dokud nevykrvácí. Komerční lov velryb byl sice zakázán Mezinárodní úmluvou o omezení lovu kytovců již v roce 1986, ale nevylučoval lov velryb pro vědecké účely. Toho využilo právě Japonsko, dnešní "země pokroku", které velryby komerčně lovilo dál a nazývalo to "vědeckými účely". Japonci od roku 1968 ulovili v okolí Antarktidy přes 10 000 velryb. Velkými protestanty byla Austrálie, Nový Zéland a ekologicky zaměřené organizace. V roce 2010 podala Austrálie na Japonsko stížnost. V roce 2014 soud vyhodnotil, že Japonský lov velryb v Antarktidě je nezákonný a nejedná se o vědecké účely. Následně soud zakázal Japonsku lovit kytovce v okolí Antarktidy. Japonsko přijalo rozsudek celkem bezbolestně.
Velryby ovšem nejsou jediní mořští živočichové, kteří vyžadují ochranu. V důsledku lidské činnosti dochází k oteplování planety a následnému stoupání teploty vody ve světovém oceánu. Na změnu teploty vody je náchylný domov 8 milionů druhů živočichů - korálový útes. Tento nádherný, rozmanitý, a několik milionů let tvořený ekosystém je svojí důležitostí srovnatelný s deštnými pralesy. Ovšem v důsledku výše zmíněnému oteplování vody dochází k odumírání a následnému blednutí korálových útesů. O domov tak přichází tisíce živočichů. Ti jsou tak snadnou kořistí pro predátory.
Ochranu vyžadují i ostatní živočichové v oceánu. Ryby, želvy, kapustňáci, ale i vodní ptáci jsou ohroženi. Každou minutu do oceánu "vysypeme" jedno popelářské auto plastů. Když plast pozře živočich, ucpe mu to trávící systém a následně zemře. Každý rok kvůli plastům zemře 1 milion vodních ptáků. Velkou hrozbou oceánů je tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna. Jedná se o cca. 79 tisíci tunovou hromadu plastu plavící se oceánem. Má rozlohu 1,6 milionů km čtverečních.
Kapustňáci. Mírumilovní mořští tvorové, kterým se přezdívá Mořská kráva. Většinu dne stráví pastvou. Nebezpečné jsou pro ně rychlé lodě. Lodní kýl může velice ošklivě poškrábat kapustňákovi tělo. Dříve byli také loveni kvůli tuku. Dnes jsou naštěstí přísně chráněni.
Další, zásadní problém je masivní rybolov. Ryby se loví obrovskou rychlostí, a populace se nestíhá obnovovat. Navíc se jednou z mnoha rybářských technik, tažnými sítěmi, ničí i korálové útesy. Rybolov by se měl omezit, dřív než dojde k vyhubení některého důležitého druhu. Když se to vezme z pohledu potravního řetězce, důležitý je každý druh. A to je další problém. Když vyhubíme třeba i zdánlivě nepodstatný druh, a to jakýmkoli způsobem, znamená to že některý jiný živočich přijde o svojí potravu, nebo součást potravy. A tak může vyhubením jednoho druhu dojít k vyhubení nebo ohrožení i dalších druhů....
